THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ačkoliv historie této jihočeské thrashové grupy sahá až někam k roku 1993, jedná se teprve o její první oficiální zvukový počin. Jak už to u mnoha kapel bývá, ani Troodon se nevyhly útoku nesčetných personálních problémů a rošád, aby se nakonec podařilo ustálit pětičlennou sestavu doplněnou o hostujícího zpěváka Radka Popela z heavy metalových "Trais“, jenž je i tvůrcem grafiky obalu této nahrávky … Toť tedy něco málo z pohnuté historie Troodon …
Sic se nejedná o úplně žhavou novinku (Illusion bylo nahráno již během dubna 2001), neznamená to však, že to aktuálnosti materiálu nějak škodí. Jihočeská pětice se totiž upsala agresivnímu, přímočarému old school trash metalu, z čehož tedy vyplývá, že vás sice nečeká žádná moderna, ale na druhou stranu nutno říci, že se nudit rozhodně nebudete, jste-li vyznavači výše uvedených hudebních atributů. Je pravdou, že se v poslední době vyrojila z ničeho nic hromada reunion kapel rochnících se v klasickém heavy anebo trash metalu, o jejichž úpřimnosti by se dalo dlouho diskutovat, v případě Troodon však tyto pochybnosti lze směle zažehnat. Hoši si prostě jedou ten svůj poctivý trash a na nic si nehrají.
Úvodní flák Mirror je učebnicovou trashující vypalovačkou alá Exodus. Rychlé sekané riffy, nakřáplý vokál, toť typické prvky klasické trash metalové školy, které jsme již nesčetněkrát slyšeli, přesto si je v podání Troodon opět velice rád vychutnám. Kluci umí do své tvorby zakomponovat i heavy metalové prvky a v některých momentech i velice přijemně překvapit a přibrzdit rozjetou lokomotivu (Closed Eyes), v zápětí však opět přiloží pod kotel a plnou parou vpřed (Illusion)! K hráčským výkonům je zbytečné se vyjádřovat, protože jsou prostě v naprosté pohodě. Pěkně sekané rify, umná sólíčka, správně nasranej vokál a Pavlova rytmika neúnavně ženoucí své spoluhráče na zteč. Produkci a celkový zvukový kabát této nahrávky lze rovněž zařadit mezi nadprůměr, v domácích poměrech rozhodně mezi vyšší nadprůměr.
Pravá síla této muziky se však projeví při jejím živém provedení. Dokážou-li tedy Troodon přenést nasazení a agresivitu zachycenou na tomto kotouči i před své publikum, může se jednat o velice příjemný (pekelný) zážitek.
7,5 / 10
Petr
- vokály
Martin Przeczek
- hlavní kytara
Jan
- rytmická kytara
Roma
- basa
Pavel
- bicí
host: Radek
- druhý vokál
1. Mirror
2. The End of Day
3. Closed Eyes
4. Illusion
5. Forehead Against The Wall
Illusion (demo) (2001)
Vydáno: 2001
Vydavatel: I.F.A. records
Stopáž: 21:35
Produkce: Troodon
Studio: Prodigy Sound Studio, České Budějovice
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.